Poselství Posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku
Narození Páně 2017/2018

Drazí duchovní otcové i veškerý vyvolený a milovaný lide Boží,
Kristus se rodí, oslavujte Ho! Kristus přichází z nebe, vítejte Ho!
Kristus je na zemi, povznášejte se! Zpívej Hospodinu všecka země!

Tato slova, kterými kdysi započal svoji řeč na Narození Páně sv. Řehoř Teolog, již šestnáct století znějí na našich chrámových bohoslužbách a kladou nám stále stejné otázky: Co pro nás svátek Narození Páně znamená? Jak můžeme přivítat Krista, přicházejícího z nebe? Jak se můžeme povznést ze země na nebe? Jak můžeme oslavit Krista svým životem?
Mnohá náboženství vyznávající jediného Boha člověku slibují, že se bude moci do jisté míry dotknout Boha, pocítit Jeho přítomnost a blízkost. Kromě křesťanství však ani jedno náboženství nedovoluje člověku poznat Boha jako bratra, jako přítele. Podle slov sv. Symeona Nového Teologa se vtělením Božího Syna stáváme syny Otce a bratry Krista. Bůh se vtěluje, aby s námi mohl komunikovat jako rovný s rovnými, aby sdíleje náš osud a prožívaje náš život získal právo odhalit nám o sobě i o nás i tu poslední pravdu, která žádným jiným způsobem nemohla být zjevena. Pravdu o tom, že už neexistuje propast rozdělující Boha a člověka, že už neexistují nepřekonatelné překážky, které by bránily setkat se člověku s Bohem tváří v tvář.
Kvůli tomuto setkání přišel Bůh na zem, stal se člověkem a prožil lidský život: narodil se v betlémské jeskyni, utekl do Egypta, vrátil se do Nazareta, vyrůstal v domě tesaře, byl pokřtěn v Jordáně, kázal a chodil po Galileji, Samaří a Judeji, hlásaje Nebeské království a uzdravuje lidské nemoci, přetrpěl muka ukřižování, vstal z mrtvých a vstoupil na nebe. Toto všechno proto, aby se uskutečnilo tajemné setkání, aby byla zbořená hradba, kterou mezi člověkem a Bohem postavil hřích. Jeho Vtělení tuto hradbu zbořilo. Cherubín s mečem, který nám bránil vejít do ráje, ustoupil. Brány ráje se otevřely a člověk se vrátil ke stromu života, z kterého se krmí Nebeským chlebem.
Sv. Řehoř Teolog nazývá vtělení Boha „druhým stvořením“, kdy Bůh tím, že na sebe bere lidské tělo, jakoby nanovo tvoří člověka. Boží vtělení nazývá „druhým společenstvím“ mezi člověkem a Bohem: „Existující začíná existovat, Nestvořený se tvoří, Neobsažitelný je obsáhnut. Bohatý se přijetím těla stává chudobným, abych se já obohatil Jeho Božstvím… Co je to za nové tajemství? Já jsem dostal Boží obraz a ztratil ho, a On přijímá moje tělo, aby obraz zachránil a mě učinil nesmrtelným. Vstupuje s námi do druhého společenství, které je mnohem lepší a vyšší než to první.“
Skrze vtělení Slova se uskutečňuje zbožštění člověka. „Slovo se vtělilo, abychom se zbožštili,“ říká sv. Athanasios Veliký. „Syn Boží se stal Synem člověka, aby lidské syny učinil syny Božími,“ řekl sv. Irinej Lyonský. Zbožštění, ke kterému byl člověk předurčen při samotném aktu stvoření a které ztratil pádem do hříchu, bylo člověku navráceno vtěleným Slovem.
Při narození Krista dochází k dokonalé obnově lidské přirozenosti. Nejen při onom jedinečném Narození, které se uskutečnilo před dvěma tisíci lety v Betlémě, ale i při tom narození Krista, které se znovu a znovu uskutečňuje v našich duších. Neboť duše člověka – to jsou „dobytčí jesle“, které Bůh činí sídlem svého Božství a svým chrámem. Člověk se pádem do hříchu „stal podobným nerozumnému dobytku“, ale Bůh přichází i k padlému člověku a lidská duše se stává místem vzájemného mystického setkání.
Boží Slovo se na zemi vtělilo za hlubokého mlčení noci. Podobně se vtěluje i v mlčenlivých hlubinách naší duše – tam, kde umlká rozum, kde se ztrácejí slova, kde mysl člověka stojí před Bohem. Kristus se narodil na zemi jako neznámý a nepoznaný, a jen mágové a pastýři spolu s anděly Mu vyšli v ústrety. Stejně tak tiše a nepostřehnutelně se rodí Kristus v lidské duši, která Mu vychází v ústrety, protože v ní zaplála hvězda, která vede ke Světlu.
S Kristem se můžeme setkat v modlitbě, když znenadání zjistíme, že naše modlitba byla přijata a vyslyšena, že Bůh „přišel a ubytoval se v nás“ a naplnil nás svou životodárnou přítomností. S Kristem se můžeme setkat v Eucharistii, když přijmeme Jeho drahocenné Tělo a Krev a najednou pocítíme, že naše vlastní tělo prostupuje Jeho Božská energie a v našich žilách koluje Jeho Krev. S Kristem se můžeme setkat v našich bližních, když se nám člověk znenadání otevře a my vidíme až do jeho nejniternějších hlubin – až tam, kde září Boží obraz. S Kristem se můžeme setkat v našem každodenním životě, kdy uprostřed hluku najednou zaslechneme Jeho volající hlas anebo uvidíme Jeho zřejmý a náhlý zásah do běhu dějin.
Právě takto – náhle a nečekaně – Bůh zasáhl do života lidstva před dvaceti stoletími, kdy Jeho Narození otočilo běh dějin. Právě takto se rodí znova a znova v duších tisíců lidí a mění, přetváří celý jejich život, čině věřící z těch, co nevěřili, svaté z těch, co hřešili, a spasené z těch, co hynuli.
Nechť se pro nás svátek Kristova Narození stane svátkem narození Krista v naší duši a našeho znovunarození v Kristu. Zmlkněme pro svět, aby se v naší duši narodilo Boží Slovo a naplnilo nás svým světlem a duchovní radostí.

Kristus se rodí!

† Rastislav
arcibiskup prešovský,
metropolita českých zemí a Slovenska

† Michal
arcibiskup pražský a českých zemí

† Simeon
arcibiskup olomoucko-brněnský

† Juraj
arcibiskup michalovsko-košický

† Izaiáš
biskup šumperský